Zázrak nebo kouzlo

Můj malý syn po celý svůj dosavadní malý život nebyl nemocný. Byl to on, kvůli komu jsem začala studovat vše týkající se zdraví. Představa nemocného dítěte, kdy mu díky neznalosti nemůžete pomoci byla nepřijatelná. Do jeho čtyř a půl let jsem měla majoritní vliv. Byla jsem nekompromisní a dařilo se mi udržet jeho zdravotní stav téměr ve sto procentech. 

Výjimkou byly dvě situace. Jednou byl delší pobyt u babičky, kdy se můj vliv dostal na minimum a stačily pouhé tři měsíce a syn skončil v nemocnici a následně s antibiotiky. Druhou situací byl covid, který nás trochu překvapil, ale zvládli jsme ho více méně levou zadní. 

Před půl rokem se ale situace změnila. Se svým novým mužem se naše rodina rozrostla o další dvě již starší děti. Jejich stravovací návyky byly klasické. Nejedly zeleninu ani ovoce, za to však spoustu nezdravostí. Pamatuju si, jak jsem vytřídila asi devadesát pět procent domácnosti a to je jen skromný odhad. Syn se velice rychle přeorientoval na nový způsob. A já jsem to po několika měsících snažení vzdala. Držela jsem se vždy zásady osmdesát/deset. Osmdesát procent zdravého a maximálně dvacet procent nezdravého. Rezignovala jsem a jen sledovala, jak nemoc na sebe nenechá dlouho čekat. 

Syn má již od velmi raného věku znalosti, které nemá většina jeho vrstevníků a dovoluji si tvrdit, že větší, než většina lidí vůbec. Nicméně jeho věk zřejmě ještě nedovoluje dostatečně vyhodnotit příčinu a následek a možná potřeboval i vlastní zkušenost, která by jeho znalost potvrdila. Stalo se nevyhnutelné a syn onemocněl. Zprvu ho bolela hlava, což byla pro něj novinka a dále měl horečku a nenechal na sebe dlouho čekat ani kašel. Chtěla jsem, aby se s nemocí vyrovnal sám. Protože když se organismus vyrovná s nemocí sám, pak se s ní již vždy vyrovná sám a nemusí být závislý na pomoci z vnějšku.

Jeho stav se zhoršoval a já jsem nastolila nekompromisní režim. Měl povoleny jen ovocné mixy, zelené potraviny, zdravé jídlo, za které považuji vše celozrnné, bez chemikálií a absolutní zákaz nezdravostí, jak tyto potraviny syn sám nazývá. I tak se nám nedařilo zlepšení situace. Kašel byl urputný. V noci kašlal tak, že i zvracel a další den kašlal celý den. Intervaly se zkrátily asi na deset vteřin klidové fáze. Začínala jsem být zoufalá. Je hrozné vidět dítě trpět. Začínala jsem mít výčitky svědomí, že jsem přeci jen nesouhlasila s konvenční farmaceutickou léčbou, protože by rozhodně urychlila celý proces. Nicméně pro další kontakt s nemocí by jsme si spíše uškodili. Už jsem začínala zvažovat návštěvu nemocnice, byl víkend a setkání s dětskou lékařkou nebylo možné. 

Je mi známo, že antibiotika jsou jako atomová bomba, která vše srovná se zemí a našim úkolem je pak jen vyřešit následky škod. Rozhodla jsem se vyzkoušet ještě poslední variantu. Zatopili jsme ve vířivce, zvýšila jsem pH na 10 a pak vzala dítě do vody. Kombinace horké vody, vysokého pH, páry a studeného vzduchu udělala divy, syn přestal kašlat jakou mávnutím kouzelného proutku. Frekvence kašle klesla na jedno zakašlání přibližně za deset minut a intenzita byla kolem desíti procent. Vysoké pH způsobuje, že prakticky vytáhne z těla kyseliny a tím znemožňuje šíření bakterií a virů v těle. Tělo se pak snáze vyrovná s těmito nezvanými návštěvníky. Teplá voda jim nesvědčí stejně tak. Po půl hodině mi syn oznámil, že se mu chce spát a vydali jsme se dovnitř. Jeho stav se ještě nedal považovat za super, ale byl uspokojivý a syn po deseti minutách usnul, bez kašle a přesunul se do světa snění, který je označován za nejlepší obranu přírody proti smrti. Ale to je zase jiný příběh.     

Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme technologie, jako jsou soubory cookie, k ukládání a nebo přístupu k informacím o zařízení. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat osobní údaje. Své nastavení můžete spravovat.